Opravárenský závod vznikl jako Ústřední zkušebna a opravna (ÚZO) prostředků individuální protichemické ochrany a dozimetrických přístrojů v tehdejším Gottwaldově v prosinci roku 1965. Zřizovatelem bylo tehdy Ministerstvo vnitra. Ústřední zkušebna a opravna byla součástí jeho hospodářské správy.
Hlavním úkolem Ústřední zkušebny a opravny bylo provádět kontroly, přezkušování a opravy individuálních prostředků chemické ochrany, kontrola, oprava a cejchování dozimetrických přístrojů ve všech rezortech národního hospodářství.
Vedením Ústřední zkušebny a opravny byli pověřeni 2 příslušníci hospodářské správy ministerstva vnitra, kteří byli asi po 3 měsících odvoláni.
V měsíci dubnu 1966 bylo jmenováno nové vedení, náčelníkem byl ustanoven kpt. Vilém Hájek a jeho zástupcem kpt. Josef Kosek. Bylo také zahájeno provádění stavebních úprav a postupný nábor občanských pracovníků. K doplňování pracovníků pomohla náhodná okolnost, a to zrušení vysílacího střediska ministerstva vnitra, takže určitá část těchto pracovníků byla vybrána a převedena pro zkušebnu dozimetrických přístrojů. 
Šlo o pracovníky, kteří měli požadované vzdělání nebo v oboru elektroniky dlouhodobě pracovali a měli potřebné zkušenosti a praxi v této oblasti. Rovněž tak pro práci na chemickou zkušebnu nebylo těžké zajistit pracovníky, neboť v sousedství opravny a zkušebny byla střední průmyslová škola chemická. I když stav pracovníků v té době nedosahoval plánovaných počtů, byly vytvořeny podmínky pro plnění všech úkolů pro uvedení Ústřední zkušebny a opravny do provozu. V první etapě výstavby byla především nutná úprava určených prostorů pro jednotlivá specifikovaná pracoviště. Na plnění tohoto úkolu pracovali bez rozdílu všichni pracovníci tak, aby v co nejkratší době mohlo být instalováno speciální zkušební zařízení podle druhů prováděných zkoušek. Šlo o zařízení, které nebylo dosud v rezortu ministerstva vnitra nikde zavedeno, což kladlo na tehdejší vedení i vedoucí pracovníky skupiny oprav individuálních prostředků chemické ochrany a dozimetrických přístrojů, ale i ostatní pracovníky, velké nároky.
Na zprovoznění pracovišť měl největší zásluhu vedoucí skupiny oprav individuálních prostředků chemické ochrany pan Josef Švihel, který ve spolupráci s civilními podniky vyrábějícími tyto prostředky zajistil zařízení ke zkušební činnosti a jeho instalaci. Speciální zkušební zařízení bylo průběžně upravováno a modernizováno, ruční manipulace byla nahrazena vzduchotechnikou. Stejným způsobem bylo postupováno i při opravách dozimetrických přístrojů a nainstalování cejchovacích stolic. Největší podíl na vybudování a zprovoznění tohoto specializovaného pracoviště měl pan Jaroslav Daněk. 
Všechna potřebná technická zařízení pro jednotlivá pracoviště byla montována, případně vyrobena vlastními silami. O to se nejvíc zasloužili pracovníci mechanické dílny vedené panem Vlastimilem Prchlíkem. Vedle těchto úkolů byla opravna a zkušebna pověřena navržením a vyrobením několika set kusů nabíječek akumulátorů pro rezort ministerstva vnitra. V době před ukončením stavebních úprav bylo postupně prováděno zaškolení pracovníků podle jednotlivých pracovišť a specifik u závodů vyrábějících individuální prostředky chemické ochrany a dozimetrické přístroje. Pracovníci byli rovněž zaškoleni na opravy a cejchování přístrojů radiačního a chemického průzkumu u Výrobního opravárenského závodu 071 OLOMOUC. Tímto byla dokončena výstavba a zprovoznění Ústřední zkušebny a opravny.
V roce 1975 začíná být budováno obdobné zařízení se stejnými úkoly na Slovensku ve Slovenské Lupči u Banské Bystrice, na jehož uvedení do provozu se podílelo několik pracovníků Ústřední zkušebny a opravny Zlín, především při zaškolování pracovníků a předávání zkušeností v oblasti zkušebnictví a oprav dozimetrických přístrojů.
Ke stávajícímu objektu ve Zlíně patřily postupně i sklady Velký Ořechov, Třešť u Jihlavy a Vizovice, kde byly převážně skladovány náhradní díly pro opravy.
Náčelníkem Ústřední zkušebny a opravny byl až do roku 1982 pan pplk.Josef Kosek a funkci zástupce náčelníka vykonával mjr. Jaroslav Daněk.
